Komentáře

 
13.1.2012

Přestup? Musíte odhadnout správný moment

Jak pečovat o nové Rosické, Čechy, Nedvědy, nebo Jiráčky? Cesta od počátku na vrchol je dlouhá a zvládnou ji jen ti nejlepší. Pomocníky fotbalistů v tom jsou jejich agenti, kteří začínají řídit jejich kariéry už v takřka žákovském věku. Největší letošní tuzemský přestup Petra Jiráčka z Plzně do Wolfsburgu režíroval agent Dalibor Lacina, jenž v rozhovoru pro HN popisuje práci s fotbalovými naději.

HN: Jak vybíráte hráče, se kterými byste chtěl spolupracovat?

Mám určitou síť skautů, spolupracovníků, přátel, kteří se pohybují na fotbalových stadionech a dávají tipy na zajímavé fotbalisty, především v nižších a mládežnických soutěžích. Potom zpravidla daného hráče chvíli sledujeme a snažíme dotáhnout. Pak je tu ale třeba příklad Jiráčka, kterého jsem viděl třicet minut na Bohemce, když tam hrál Sokolov druhou ligu a na základě nějakých zkušeností, intuice a odhadu vás ten hráč zaujme.

HN: Co následuje?

Je důležité si s hráčem promluvit osobně, vzájemně si vyměnit názor na eventuální zájem o spolupráci. Potom spolu uzavřeme smlouvu tak, jak je to dnes podle regulí možné, vždycky maximálně na dva roky.

HN: Jak s hráčem poté pracujete?

Mapujeme jeho aktuální situaci, tedy nejen stav sportovní výkonnost, ale i jeho sociální situaci, jakou školu studuje, jak vypadá rodinné zázemí, jaký je jeho zdravotní stav. Máme na sebe také navázané lékařské zařízení, máme spolupráci s kondičními trenéry, tohle směřuje k tomu, abychom si udělali takovou objektivní analýzu stavu daného hráče. Samozřejmě poté s hráčem pracujeme po mentální stránce. Začínáme s kluky, kterým je patnáct let a zdůrazňuji jim, že nejdůležitější je pro ně škola, fotbal a rodina. Ne nadarmo říkají v Chelsea, že kdo sekne se školou předčasně, tak na devadesát procent jednou sekne i s fotbalem nebo se nedostane na ten vrchol. Je to o permanentní komunikaci. Jsme v kontaktu s rodiči, s hráčem, s klubem, sledujeme ho při zápasech. S jeho trenérem si vyměňujeme informace o tom, jak se hráč vyvíjí, jaké má třeba problémy, které souvisejí s věkem, pubertou a tak dále. S rodiči řešíme to, jak prospívá ve škole a jak přípdně situaci řešit.

HN: Petr Jiráček byl ale na začátku trochu jiným případem, že?

Jiráček neprošel žádnými reprezentačními výběry a najednou vyletí až ve 23 letech. To je ale naprosto běžné. Je to o vůli, pracovitosti, samozřejmě o základních dispozicích, ale čím víc se ti kluci blíží do dospělé kategorie, tím víc je to o hlavě.

HN: Jak probíhají v případě mladých hráčů jednání o smlouvě?

Mladí hráči, u nichž se začne projevovat kvalita a talent, jsou zajímaví a stávají se i určitým kapitálem toho klubu, který si je snaží ošetřit a nabídne hráči profesionální smlouvu. Pak je to o komunikace mezi mnou a klubem. Snažíme se vytvořit motivační a adekvátní smlouvu nejenom pro věk , ale i pro jeho momentální výkonnost.

HN: Jak z toho profitujete vy?

Jaké jsou příjmy fotbalového agenta? Na začátku pracujete pro ty kluky. Žádný klub vám nedá významné peníze za to, že jste zařídili, aby se on dohodl s patnáctiletým hráčem. Pro ten klub to neznamená taky nic jiného, než jen že má talentovaného hráče, který jednou možná, a taky možná ne, bude posilou pro jejich první tým. Takže vy čekáte na to, až si hráče vypipláte na vrcholovou úroveň a teprve pak můžete počítat s nějakým příjmem. V našem evropském prostředí to převážně funguje tak, že investujete do režie vaší firmy, investujete ji do hráčů a vaše odměna přijde teprve ve chvíli, kdy ten hráč někam přestupuje. To znamená, že si vychováte špičkového hráče a získáváte tzv. komisi, provizi nebo honorář za realizaci přestupu. V Česku hráči nejsou zvyklí honorovat agenty a pokud máte zajímavého hráče, tak se dokážete dohodnout na honoráři ze strany toho klubu.

HN: Je těžké prodávat hráče do zahraničí?

Samozřejmě nejdůležitější je výkon hráče, ale zároveň se ho musíte snažit propagovat, promovat, musíte cestovat, musíte kluby přesvědčovat, upoutat pozornost nebo obrátit pozornost toho klubu na toho hráče. Málokdy se stane, že jste v takovém dilematu, že nevíte, který z těch top klubů vybrat.

HN: Je pak složité rozhodování, jestli má hráč přestoupit do zahraničí?

Je vždycky důležité odhadnout správný moment, kdy přestup udělat. Jsou objektivní ukazatele jako věk, je to doba, kdy má optimální formu, je to otázka i výběru vhodného klubu, kde má reálnou šanci se prosadit.

HN: Jak tohle všechno probíhalo v případě Jiráčka?

Jiráček je pětadvacetiletý kluk a byl nejvyšší čas, aby šel, protože i kluby venku říkají, že pětadvacet je ta hranice. Chvilku mu bude trvat, než se tam bude integrovat, pak aby ho využili a následně třeba i prodali. Jiráček hrál tři roky první ligu, šel cestou postupných kroků. Co bylo důležité u něj zdůraznit, když jsem komunikoval se zahraničními zájemci, říkal jsem: „Podívejte se, každou tu další úroveň, každý další krok, který udělal, tak zvládnul. Dostal se do evropských pohárů, zvládnul to. Dostal se do reprezentace, zvládnul to. To svědčí o tom, že ten hráč je připravený jít dál.“

HN: U řady přestupů do zahraničí se setkáváte s tlakem ze strany klubů, hráče, veřejnosti. Jak se s tím vyrovnáváte?

Musíte mít nějakou autoritu, musíte mít nějakou odbornost, musíte být respektovaný i tím klubem i hráčem a musíte mít tu odpovědnost, abyste dokázal tomu hráčovi říct – běž tam, nebo nechoď tam. Samozřejmě hráče láká zahraničí, lákají ho finance. Pak je potřeba říct: „Je to brzo“. A musíte mít autoritu, aby to akceptovat. Někdy předčasný odchod do zahraničí může hráče zastavit. Těch příkladů bylo iks.

HN: Co vás na práci agenta nejvíce naplňuje?

Největší odměna je, když jedete na utkání a vidíte, že ten hráč hraje dobře a všichni oceňují, že tam je a dají vám najevo určitý respekt. Když vidíte, že Ujfaluši nastupuje jako kapitán Florencie, Atlétika nebo Galatasaraye, tak to je větší satisfakce než nějaké peníze.


All rights reserved by IFMM. International Footbal Marketing & Management in 2009
  • -
  • -
  • -
  • -