Komentáře

 
14.2.2010

Ujfaluši už tu nechce žít

  
 
Zastupuje dva italské mistry světa, ve svém portfoliu má reprezentanty Slovenska, Nizozemska
i Kostariky. Jeho nejsledovanějším klientem nicméně nadále zůstává Tomáš Ujfaluši. Krajan, který
divoce skončil v národním týmu a FC Sevilla po něm požaduje zaplatit pokutu 22 milionů korun. Hráčský agent Dalibor Lacina však zůstává ledově klidný.

Podepsal Tomáš Ujfaluši smlouvu FC Sevilla i Atlétiku Madrid?
Tomáš Ujfaluši nikdy nepodepsaldvě profesionální smlouvy. Kdyby to udělal, nebylo by třeba tahat ho po soudech, v tu chvíli by jednoznačně podle sportovní legislativy dostal stop.
To, že hraje, jasně vypovídá o tom, že podepsal pouze jednu profesionální smlouvu – s Atlétikem Madrid.

Proč ve Florencii nezůstal?
Dlouho jsme s Florencií vyjednávali o prodloužení smlouvy, ale nakonec rozhodlo, že chce zkusit něco jiného. Jinou ligu. Proto nereflektoval ani na nabídky AC Milán a Juventusu.
Odmítl i možná lukrativnější nabídky z Ruska a z Anglie, protože jeho cíl byl zůstat na jihu Evropy. Španělsko ho lákalo jako země, navíc jeho liga je díky Realu Madrid a Barceloně nesmírně
atraktivní. Navíc si v Itálii zvykl na klima, které je ve Španělsku velmi podobné. V jeho věku to byla racionální úvaha, protože když zůstane v tomto klimatu, bude to mít pozitivní dopad
na jeho pohybový aparát a kariéru si díky tomu de facto prodlužuje.

Jak to bylo se zájmem FC Sevilla?
Sevilla projevovala o Tomáše zájem v době, kdy ji trénoval Juande Ramos.
Když odešel do Tottenhamu, ten zájem už zdaleka nebyl tak intenzivní.
Respektive přestal být signalizovaný úplně. A jelikož Sevilla nereagovala ani
na naše upomínky, vyměnila trenéra a na Tomášův post začali přicházet jiní
hráči, museli jsme se začít o Tomášovu budoucnost starat. Třicátého června
mu končila smlouva ve Florencii a jako kapitán Fiorentiny a národního
mužstva by byl prvního července bez práce. Což se stalo, protože jsme pořád
dříve projevovaný zájem Sevilly brali na vědomí. Teprve prvního července
jsme podepsali smlouvu s Atlétikem Madrid. Někdy ve dvě hodiny odpoledne, takže ten hráč byl reálně čtrnáct hodin nezaměstnaný.

S tím nešlo nic dělat?
V té době šlo o kapitána Fiorentiny, která hrála semifinále Poháru UEFA, a kapitána české reprezentace, která postupovala na mistrovství Evropy.
A s těmito fakty je třeba jednat velmi opatrně, protože pokud takového hráče začnete někam nabízet a vnucovat, vlastně mu poškozujete jeho image a obchodní hodnotu. My jsme vyčerpali všechny možnosti, jak neohrozit hráče a zároveň Sevillu kontaktovat.

A jaká byla reakce ze strany Sevilly?
Nic, žádná. Až ke konci července se pan Del Nido, prezident Sevilly a excentrická postava španělského fotbalu, člověk, který se opakovaně
prohlásil druhým nejdůležitějším mužem na planetě po papežovi, ozval a začal vznášet nějaké nároky. A požadoval po Ujfalušim cosi
kompenzovat. Ovšem neřešil to prostřednictvím sportovních arbitráží, což by bylo logické, nýbrž se obrátil na pracovní soud. Učinil tak proto, že ho
ode všech sportovních arbitráží poslali s jeho požadavkem pryč.

A zdá se, že nakonec uspěl.
Celou věc teď řeší pracovní soud v Seville. Byla to jediná instance, u které s žádostí o projednání toho případu Del Nido uspěl. Důležité pro
nás je, že jeho požadavky se neustále snižují. Nejprve požadoval osm milionů eur, ale postupně se to tlačí dolů a zůstává stále dost instancí, kam je
případně možné se odvolat. Nakonec to stejně skončí u tribunálu, který uzná, že právní argumenty jsou zcela jasně na naší straně. A že Sevilla tím, že
polevila v projevování zájmu o Tomáše, dostala hráče do určité tísně.

Takže nakonec zažalujete vy FC Sevilla.
Jak s tímhle naložíme, to ještě uvidíme. Nechci se chovat stejně jako
pan Del Nido a vykřikovat tady nějaképlány, které možná znějí mediálně
atraktivně. Nicméně jsme si svou pravdou jistí.

A jste si jistí i tím, že žádnou pokutu ve prospěch FC Sevilla platit nebudete?
Od začátku. Pokud bude rozhodnuto spravedlivě, a já si myslím, že bude,
lhostejno u jaké instance, Tomáš nic platit nebude.

Takže to berete na lehkou váhu.
My se na to dnes díváme jako na problém, který možná řeší Del Nidovo
uražené ego. Nebo jde z jeho strany o gambling, zkouší, co by z toho mohl
dostat. Je to právník a v těchto věcech se cítí pevný v kramflecích, vyžívá se
v tom. A nemyslím si, že tato kauza  je pozitivní pro Sevillu jako pro klub,
protože hráči pochopitelně Del Nidovo vystupování sledují a mají mezi sebou
určitou solidaritu. Pokud někdo jednoho z nich takhle terorizuje, může to pak
udělat i v jejich případě. 

Takže Tomáš Ujfaluši to snáší hůř než vy?
Tomáš patří mezi výjimečně inteligentní hráče a má spoustu
zkušeností, takže je úplně klidný. Ví, o co jde, jakou má ode mě právní
pomoc, že se nic neřešilo ex post, nýbrž preventivně na základě analýz
špičkových právníků, kteří za ně byli adekvátně honorováni.

Jaký dokument jste vlastně s FC Sevilla podepsali?
Omlouvám se, ale v této fázi to nemůžu rozebírat. Dejme tomu, že šlo
o určitou opci, která nebyla ze strany Sevilly využita. A to ani po naší určité
provokativní výzvě, kterou jsme učinili. 

Takže to nebylo tak, že byste nakonec dali přednost Atlétiku
Madrid před Sevillou?
Nebylo! (důrazně) My jsme byli připraveni v případě, že Sevilla projeví
konkrétní a hmatatelný zájem, tedy že přijde se smlouvou, do jejího týmu
jít. Vždyť ze sportovního hlediska stojí Sevilla dokonce výš, protože nedávno
vyhrála dvakrát Pohár UEFA a letos jako první třeba porazila Real Madrid.
Nebylo to tak, že by nám Atlético nabídlo víc.

Rok s letopočtem 2009 každopádně pro Tomáše Ujfalušiho příliš šťastný není.
On je natolik inteligentní člověk, že se pokaždé dokáže ve své situaci zorientovat. Ví, co se mu daří, ví, co se mu nedaří. Pokud se budeme bavit o jeho soukromém životě, je to
pochopitelně nejsrozumitelnější téma, které veřejnost vždy zajímá nejvíc.
Vztahové záležitosti jsou zajímavé i pro ženskou část populace. Druhá věc je, jak
dalece byly vztahy, o kterých se psalo, vážné.

Vzal si ze vztahu s Michaelou Ochotskou nějaké ponaučení?
Určitě, v tomto případě šlo o vztah pod drobnohledem médií, kterým byli oba
atakovaní a zatěžovaní. Tomáš dnes prožívá velmi pohodový soukromý
život, má svůj vztah, ve kterém je velmi spokojený. Zaplaťpánbu kolem něj
neexistuje žádné rozjitřené mediální klima, což tomu vztahu jen pomáhá.

Co se dá říct k jeho konci v reprezentaci, který následoval po »slavném« večírku po
kvalifikační prohře se Slovenskem?
Důležité především je, že ten takzvaný večírek se odehrál až po utkání, takže
na něj neměl žádný vliv. Tuto časovou osu je potřeba neustále mít na paměti.
Zcela jednoznačně tady existovala atmosféra společenské objednávky,
která mi připomínala antický Řím a situaci gladiátora, který prohrál,
a nyní čeká na verdikt publika, jestli bude smět žít dál. Na základě zklamání
fanoušků zde vznikl dojem, že by se z těch kluků měli stát takoví gladiátoři.
Málokdo si uvědomuje, že to největší zklamání prožívali samotní hráči.

Z dostupných fotografií to na velké zklamání z jejich strany opravdu nevypadalo.
Jedna věc je, jak věci vypadají v médiích, a druhá, co se skutečně stalo.
Buď žijeme v imaginárním světě médií, nebo v realitě, kterou nemá každý
možnost poznat. A nezná ani všechny okolnosti a souvislosti, jak třeba
k tomuhle došlo. Ti kluci sem přijeli vyhrát, protože byli zvyklí porážet
nejsilnější týmy.

Jenže to vypadalo tak, že si sem hlavně jedou užít s holkama.
Pochopitelně kdyby věděli, že z toho bude taková aféra, nikam
chodit nebudou. Na druhou stranu trenér Rada tehdy ukončil v kabině
reprezentační sraz, hráči druhý den odlítali do svých klubů a nešli se
bavit někam do centra. Nechtěli být v zábavních podnicích, kam se chodí
po výhrách. Kluci šli prostě na večeři. Nikoho si nezvali a kdyby tam nepřijela
dámská společnost, neměl bulvár o čem psát. Měli by jen vyfoceného čurajícího
Kováče, kterého mají mockrát. 

A jak se tam ty dívky vzaly?
Jsou to mladí lidé, kteří pochopitelně nemají padesátileté a šedesátileté
kamarádky, ale holky, které se výstředně oblékají úměrně svému
věku. A ty dívky, které nejsou žádné prostitutky, počítaly s tím, že se po
zápase s klukama potkají někde v centru. Jenže se prohrálo a kluci jim
vzkázali, že nikam nejdou, takže holky přijely za nimi. Z vlastní iniciativy.
A jelikož šlo o otevřenou restauraci, kam měl každý přístup, neměli důvod
jim říct: Seberte se a vypadněte.

Jak dostat Barzagliho do Duisburgu. Totiž do Wolfsburgu

V otázce největšího transferu, který zatím zprostředkoval, má Dalibor Lacina úplně jasno.
„Jednoznačně Andrea Barzagli. Tomu nikdo nevěřil,“ vypálí hráčský agent bez rozmýšlení. „Přece jen - v té době si Italové pletli Wolfsburg s Duisburgem.“
Jenže to se mělo brzy změnit. K týmu Wolfsburgu přišel v roce 2007 Felix Magath. Trenér s velkými
plány – a ještě většími finančními možnostmi. Za peníze od hlavního klubového sponzora –
automobilky Volkswagen – začal budovat zcela nový tým.
„A já jsem měl štěstí, že jsem byl u toho,“ doplňuje Lacina. S Magathem se zná už dlouho a těší se jeho důvěře. „Ta ještě vzrostla poté, co jsem pro něj realizoval příchod
Šimůnka a upozornil ho na Džeka,“ tvrdí Lacina. Nenasytný Magath však chtěl ještě víc. „Slíbil jsi mi Italy, opakoval mi. Jasně, říkal jsem mu. A když Italy, tak mistry světa,“ popisuje Lacina. Nešlo přitom jen o projev nějakého furiantství. V okolí Wolfsburgu totiž žijí tisíce Italů, kteří pracují ve Volkswagenu, takže příchod jejich krajanů by měl v regionu patřičnou odezvu a zvýšil by image poměrně mladého klubu. Jako první dorazil do Wolsburgu Cristian Zaccardo. Palermo
za něj inkasovalo sedm milionů eur. Pak však Magath ukázal ještě na jeho parťáka z obranné řady sicilského klubu Andreu Barzagliho. A to už bylo jiné kafe.
„Andrea byl totiž těsně před dohodou s Florencií. Respektive on už de facto dohodnutý byl, ale ještě nebyly dohodnuté kluby,“ vybavuje si Lacina. „Wolfsburg byl na desátém místě Bundesligy,
zatímco on byl mistr světa. Jeho přítelkyně Manuela navíc pochází z Florencie, Fiorentina v té době navíc šla do Champions League,“ vypočítává další okolnosti, které mluvily proti zdaru celé akce. Rozhodla síla peněz, co jiného. Lacina kvůli tomu musel vyrazit po boku Magatha na audienci u Hanse-Dietera Pötsche, finančního ředitele koncernu VW. Přestupová částka se totiž vyšplhala na konečných 14 milionů eur. Nakonec však vše klaplo až pohádkově dokonale. Barzagli slavil po první sezoně v Německu senzační mistrovský titul. A jeho partnerka Manuela, které se původně do Německa
vůbec nechtělo? „Ta po roce řekla, že je to její nová vlast a že jako budoucí
matka chce, aby se její dítě narodilo v Německu,“ usmívá se Lacina.



All rights reserved by IFMM. International Footbal Marketing & Management in 2009
  • -
  • -
  • -
  • -